POVÍTKA PLANETA ZEMĚ

17. září 2010 v 19:01
Planeta Země
Stál na útesu a nechával se ovívat lehkým vánkem. Michael chodil na tohle místo často a rád. Pokaždé se tu dokázal uvolnit a aspoň na chvíli si odpočinout od všeho stresu při nahrávání jeho cd History. Rozhlédl se po oblázkové pláži, která se rozprostírala hned pod útesy. Moře bylo ten den velmi klidné. V dáli zahlédl těžařskou loď, která vyvážela ropu. V hlavě mu ihned probleskl pohled na zkázonosné ropné skvrny, které vznikají častými haváriemi. Viděl před sebou prchající mořské obyvatele, kteří marně bojují o život. Po těžkém boji je ropná skvrna stejně pohltí. Nelíbilo se mu, jak se lidstvo chová k planetě Zemi.
Na chvíli zavřel oči a představil si, jak nádherná by naše planeta byla, kdybychom jí tolik neponičili. Znázornila se mu jako krásná žena. Měla dlouhé hnědé vlasy, které jí sahaly až po pas. Její čokoládové oči krásně doplňovaly její snědou pleť. Usmívala se na něj. Nikdy ještě neviděl někoho tak nádherného. Se zájmem si jí prohlížel. Ta žena tam jenom tak stála a usmívala se. V tom jí však začaly téct slzy a v očích měla bolest. Začala se před Michaelem měnit k nepoznání.
 Po těle i v obličeji měla krvavé rány, které se stále prohlubovaly. Podlomila se jí kolena. Plakala, křičela bolestí a volala o pomoc. Michael jí chtěl pomoct, ale nemohl se ani pohnout. Jako kdyby ho někdo zmrazil, aby se koukal na utrpení této ženy. Pramínky krve tekly z každé její rány. Její volání o pomoc začalo být čím dál tím slabší. Michael se pokoušel bojovat s tím, co ho drželo, ale nešlo to. Plakal při pohledu na ní.
Pohnout se mohl, až když ta žena ležela na zemi a těžce oddychovala. Přiběhnul k ní a opatrně jí shrnul vlasy z obličeje. Sundal jí šátek, který měla kolem krku. Začal jím otírat krev a rány, které stále krvácely. Přes slzy skoro neviděl. Rány nechtěly přestat krvácet. Ta žena měla slabý puls a její dech se stále zhoršoval. Nabrala trošku síly a zastavila mu ruku, když se snažil zastavit krvácení jedné rány. "Michaeli… Pomoc mi…" zasípala a těžce oddechovala. "Pomoc mi, než bude pozdě." Michael cítil její bolest. "Jak?" ptal se a slzy mu tekly čím dál víc. "Pomoc…" řekla a zavřela oči. Stále dýchala, ale už neměla sílu.
"Jak? Musíš mi říct jak." Plakal Michael a svíral její ruku ve svých dlaních. Seděl u ní a cítil se tak bezmocný, jako ještě nikdy. Najednou ucítil na svém rameni ruku. "Michaeli?" zaslechl v dálce známý hlas. Probral se ze svých myšlenek. Otočil se na Lisu. "Michaeli, děje se něco? Vypadáš vyděšeně." Vzala Michaela starostlivě za ruce. "Ona umírá…" řekl s bolestí v hlase. "Kdo?" Lisu to vyděsilo. Michael se na chvíli zarazil a zapřemýšlel, kdo je vlastně ta žena. "Země… Ona umírá." Zlomil se mu hlas a rozplakal se.
Lisa ho objala a nechala, aby se vyplakal. Rvalo jí srdce, když se takhle trápí. Věděla, že Michael má pravdu. Jemně ho políbila na tvář a vzala ho za ruku. Jenom se na ní podíval s bolestí v očích a smutně se usmál. Dal jí pramínek vlasů za ucho a odešel s ní domů. Musel si to všechno nechat projít hlavou, ale věděl, že tohle tak nechat nemůže……
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama