POVÍTKA THRILLER

17. září 2010 v 19:00
Thriller

           Po dlouhé době jsem si konečně našla kluka. Jmenuje se Michael. Už jsme si spolu párkrát vyšli. Je mi s ním moc dobře. Teď zrovna jdeme z kina.
          "It´s close to midnight and something evils lurking in the dark…" zpívá mi Michael cestou z kina. Musím uznat, že zpívá fakt skvěle. Brrrr, teď jdeme kolem hřbitova. Začínám se trochu bát. "Ale no tak, čeho se bojíš?!" okřikla jsem se v duchu. Na hřbitově přece leží jen mrtví lidé, kteří mi neublíží. Zombie a duchové přece neexistují. A navíc, je tu se mnou Michael. Rozhodla jsem se tedy trošičku využít situace. "Michaele, začínám se tady bát." Řekla jsem naoko sevřeným hlasem. "Ale no tak, tady se nemáš čeho bát." Odpověděl svým krásným hlasem a chystal se udělat to, co jsem chtěla - políbit mě. Už zbývala jen vteřina aby se naše rty spojily, když v tom jsem uslyšela nějaký zvuk. Ucukla jsem. "Co to bylo?!" zeptala jsem se, teď už opravdu sevřeným a vystrašeným hlasem. "Co myslíš?" nechápal Michael. "Tys to neslyšel?" podivila jsem se. "Ne, neslyšel. To se Ti asi jenom něco zdálo. Víš co, pojďme už odsud. Najdeme si nějaké útulnější místečko." Řekl a šibalsky se na mě usmál. Ach, jak já miluju ten jeho úsměv. Michael mě chytil za ruku a přidali jsme do kroku. Šli jsme už docela dlouho, ten hřbitov byl fakt velký. Zase jsem něco zaslechla. V duchu jsem se lekla, ale Michaelovi jsem nic neřekla, nechtěla jsem vypadat jak totální strašpytel. Uff, konečně jsme ten hřbitov přešli. Ještě se pro jistotu otočím……
          "Uááááááááááááááááááááááááá!!!!!!!!!!!!!" vykřikla jsem a málem při tom ohluchla. Spatřila jsem asi 20 postav, kteří vypadali jak vystřižení z horroru. Šaty měli špinavé a roztrhané, někteří neměli ruku, některým ruka teprve padala. Ti, kterým ruce ještě zbyly, je měli natažené jako zombie směrem ke mně a Michaelovi. Jiní zas neměli nohu, ucho nebo třeba oko. Pleť měli bledou, zelenou až žlutou. Ve tváři měli strašidelný výraz. "To je snad zlý sen?!" říkala jsem si v duchu. S Michaelem jsme oba vystrašení začali couvat a tisknout se k sobě. Mezitím jsem mu asi rozdrtila ruku. Hlavou mi sprintovalo tolik myšlenek! Co budeme dělat? Kdo to je? Co po nás chtějí? Umřeme? Přibližují se k nám stále blíž a blíž. Už jsou skoro u nás!
          Otočím se na Michaela a… "Uááááááááááááááááááááááááááááááá!!!!!!!!" myslela jsem, že už to víc nejde, ale začala jsem ječet ještě víc. Michael vypadá stejně jako oni! Bože, tohle celý vypadá jak scéna z horroru, kde na konci hlavní hrdinku zamordují děsiví zombie v čele s jejím klukem! Štípám se do všech částech těla, ale ne a ne se probudit. Moje poslední naděje, že to je jen zlý sen se rozplynula. Sakra, co teď? Co mám dělat? Volat o pomoc? Nebo začít utíkat? Rozhodla jsem se pro úprk, ale jako v každém správném horroru mi zdřevěněly nohy! Nechtějí mě poslouchat! Tak tam stojím, strach je ze mě cítit jak z tchoře smrad a s hrůzou čekám, co se bude dít dál…
          Zastavili se s Michaelem v čele. Asi jsem se z horroru přesunula do komedie, protože začínají TANCOVAT!!!!!!!!!! Znova se začnu štípat, au, pěkně to bolí, ale znovu jsem se přesvědčila, že nesním. Hm, musím uznat, že Michael je i vynikající tanečník. "Ale no tak holka, hrobník už tě má skoro na lopatě a ty začneš hodnotit to, jak Michael tancuje?!" okřikla jsem se v duchu. A jako v každém správném filmu se stal zázrak - nohy mě začaly poslouchat! Začala jsem sprintovat jako o život. No, vlastně mi šlo o život. Předběhla by jsem snad i mistra světa ve sprintu! Pořád běžím a vlastně ani nevím kam. Běžím. A běžím. A pořád běžím… Sprint už se začíná měnit v maratón a mě už začínají docházet síly. Nikde nic! To jsem snad na konci světa?! Ha!!! V dáli vidím nějaký dům. Doběhnu k němu. Otočím se a nestačím se divit! Ti zombie jsou těsně za mnou! "Jak je to možný?" ptám se sama sebe. Odpověď nedostávám. A to jsem si naivně myslela, že oni si tam budou vesele tancovat a mně nechají na pokoji! Omyl! No nic, vejdu do toho domu a čeká mě další "překvapení". Nikdo tam není. To se dalo čekat. Zatáhnu všechny žaluzie a dveře zabarikáduji křeslem. Sakra!!! Svou vlastní vinou jsem se dostala do pasti! Za blbost se hold platí. Když si teď vzpomenu, že jsem mohla být s Michaelem na nějakém pěkném místečku, kde jsme mohli být sami a líbat se… Místo toho slyším, jak se ke mně zombie blíží. Michael do toho zpívá: "´Cause this is Thriller, Thriller night…" Spíš pro sebe si zamumlám, že tohle není Thriller, ale rovnou horror. Ach ta ironie. To už mě ale opět popadá nepopsatelný strach. Začínají se prodírat do místnosti. Okna a dveře rozbili a mě zahnali do kouta. Michael a ostatní zombie se nade mnou sklánějí a natahují ke mně jejich ruce, v některém případě pařáty. Chudák Michael. Co to s ním udělali? Jeho hrůzostrašné oči vypadají fakt hrůzostrašně. Čekám na smrt. Už jsou jenom malý kousíček ode mě. Začnu opět řvát z plna hrdla. Najednou Michael - zombie říká:"Co řveš?! Vstávej, nebo přijdeš pozdě do školy!" Otevřu oči. Žádný Michael. Ani opuštěný dům nevidím. Vidím jen svojí mámu a můj pokoj. Pokojem se rozléhá hlas Michaela Jacksona, který mě budí svým fenomenálním hlasem, který právě zpívá legendární Thriller. "…You try to scream but terror takes the sound before you make it…" V záplavě štěstí, že mě nehoní zombie, že můj kluk není zombie, a že neumřu jsem musela mámu obejmout. Pěkně se divila, co to se mnou je. Vstávám, a jdu se připravit do školy…

O několik týdnů později

Po dlouhé době jsem si konečně našla kluka. Jmenuje se Michael. Už jsme si spolu párkrát vyšli. Teď zrovna jdeme z kina. Film, na kterém jsme byli se jmenuje, myslím, Thriller. Michael mne doprovází domů. Už je večer a tma. Jdeme kolem hřbitova. Úplně mi to připomnělo ten sen, co jsem měla nedávno! Ale to byl jenom sen. Tohle je realita. Ale stejně se trochu bojím. Přece jenom hřbitov… Tenhle jsme však přešli rychle. Stejně mi to ale nedalo a otočila jsem se. "Uááááááááááááááááááááááááááá!!!!!!!!!!!" začala jsem ječet. Za námi jsem uviděla asi 20 postav, které vypadali úplně stejně jako v mém snu! To je snad zlý sen…!!!

THRILER
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 fictional-stories fictional-stories | Web | 17. září 2010 v 19:17 | Reagovat

to je super :D strašidelná komédia :D super

2 sissina sissina | 18. září 2010 v 11:28 | Reagovat

:D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama