close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

OSUD ČÁST 1

20. října 2010 v 15:43 |  MJ - články



Psal se rok 1987. Byl chladný podzimní den a já jsem opět myslela na Michaela. Ležela jsem ve své posteli a snila o tom jaké by bylo se s ním jednoho dne opravdu setkat. Dala bych za to celý svůj život.Všimla jsem si že už je docela pozdě a vzpomněla si že každou chvíli by měl začínat můj oblíbený seriál.Přerušila jsem tedy snění a šla se dívat na televizi.Byla jsem unavená takže jsem u seriálu po chvíli usnula.Ráno když jsem se na gauči probrala hrozně mě bolela záda a celkově jsem se cítila hrozně měla jsem pocit že tenhle den nebude zrovna nejlepší..
V tom zazvonil telefon. Já se celá polámaná zvedla z gauče a šla ho zvednout. Zvedla jsem ho a ozval se můj nadřízený. Nemám s ním zrovna dobrý vztah a dnešek to rozhodně nezlepšil. Začal na mě doslova řvát proč nejsem v práci. Já
to vůbec nechápala..až po chvíli mi docvaklo že jsem musela zaspat.Rychle,i když nerada,jsem se mu omluvila.Věděla jsem že v práci si o tom se mnou ještě promluví a bude z toho další problém.Se zkaženou náladou jsem na sebe rychle hodila džíny a svetr obula se a rychle běžela na zastávku.Bohužel další autobus jel až za 45 minut.Myslím že šéfa by nepotěšilo kdybych přijela až za takovou dobu takže jsem se rozhodla jít pěšky.Po několika minutách se ještě rozpršelo.Už jsem byla vážně na nervy navíc do práce to byla docela dálka takže jsem musela občas i běhat.Jenže jak jsem pospíchala tak jsem si pořádně neuvázala tkaničky u bot.Ty se mi samozřejmě po cestě rozvázali a já hodila placák na chodník..V tu chvíli jsem myslela že vybouchnu vzteky.Pokoušela jsem se vstát ale moc se mi to nedařilo bolelo mě celé tělo...
Nějaký kolemjdoucí na mě zavolal jestli jsem v pořádku.Ale já byla v tu chvíli tak vytočená že jsem na něj vztekle zařvala´´ Co je?!´´ .Zvedla jsem hlavu a všimla si že je to nějaký starší pán a rychle se omluvila: ´´ Omluvám se,mám dnes špatný den..´´ On jen kývl že je to v pořádku a pomohl mi vstát ze země.
Když jsem konečně stála podívala jsme se na něj a byl mi nějaký povědomý.. podívala jsem se mu do očí a připomínaly mi ty Michaelovi. Ale v duchu jsem si říkala že to není možné a pořád ho zkoumavě pozorovala.On se po chvilce nervózním hlasem zeptal: ´´ Děje se něco?´´. A v tu chvíli mi to bylo jasné ten hlas ty oči všechno... Musel to být Michael.´´ Michaele..´´ řekla jsem tiše.On se zarazil a nevěděl co říct.po chvilce ze sebe dostal ´´ Ty.. ty mě poznáváš?Prosím hlavně nekřič.´´ Já jsem přikývla ale hrozně jsem ho chtěla obejmout,políbit říct mu jak moc mi na něm záleží... ale musela jsem se udržet,nechtěla jsem ho prozradit..V tu chvíli jsem myslela jenom na Michaela a úplně jsem zapomněla na práci a na šéfa. ´´Michaele prosím mohla bych tě obejmout? ´´ Zeptala jsem se ho,hlas se mi třásl nervozitou myslela jsem že se každou chvílí rozbrečím štěstím...
On se jen usmál´´ Jistě,ale ne teď ´´ řekl klidným hlasem. Já se nervózně zeptala: ´´ A kdy?´´ On na to ´´ Nejdřív by jsi se měla převléct´´ znovu se usmál.Já si v tu chvíli uvědomila že jsem hrozně špinavá jak jsem se před chvílí natáhla na chodníku a začala se smát taky.´´No to máš pravdu.´´ odpověděla jsem mu.´´Víš co, jdi se domů převléct a v 5 večer se sejdeme u parku.V tu dobu tam moc lidí nechodí.´´ Já nadšeně souhlasila a běžela domů se umýt.
Pořád jsem tomu nemohla uvěřit zrovna já mám to štěstí setkat se Michaelem. Osprchovala jsem se učesala a nejmíň hodinu stála před skříní a rozhodovala jsem se co si vzít na sebe.Nakonec jsem si vzala nové světle modré džíny,šedý svetr ,přes to černý kabát a černé kozačky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama