close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

POVÍDKA POSEDLOST 3. ČÁST

8. října 2010 v 14:12
Zase se pobaveně šklebil.
Zamyšleně se napila z pomerančového džusu. "Pořád tě ještě nepřešla chuť pomáhat holce, kterou vůbec neznáš?"
"Nemyslíš, že by si lidi měli pomáhat?"
"Ale ano, měli, ale... nebojíš se? Alespoň trochu? Jsi slavný. Víš, kolik by zaplatily noviny za jeden rozhovor s holkou, která strávila jednu noc v tvojí ložnici?"
Pronikavě se jí zadíval do očí: "Ale to ty neuděláš."
Musela před tím pohledem sklopit oči: "Neudělám. Nemohla bych. Možná tak nevypadám, ale jsem opravdu vděčná, žes mne tam z té lavičky zvednul... Ty nejíš?"
Všimla si, že zatímco ona už měla svoji misku cereálií skoro snědenou, Mikova byla stále netknutá.
Zasmál se. "Nevzal jsem si tě sem proto, abys mi hlídala stravu. Na to stačí moje matka."
Lehce se usmála, ale stále si trvala na svém: "Ale ona tady teď není, ne? Neříkal si, že máš dnes večer vystoupení? Není na to potřeba načerpat nějakou energii?"
"No jo, mami."
Se smíchem si nabral plnou lžící, i když cítil, že jeho žaludek rozhodně jídlo nechce a nepotřebuje.
            S obavami zmačkla zvonek u oprýskaných dveří bytu. Otevřel jí obrovský, neoholený chlap oblečený jen v tílku a trenýrkách - její přítel.
"No, s kym ses válela, ty děvko mizerná?" zahulákal namísto pozdravu. Popadl ji za dlouhé vlasy ve snaze vtáhnout ji do bytu. Avšak Wayne mu ruku chytil a silným stiskem ho donutil Sophii pustit.
"Nevztáhneš na ni ruku, je ti to jasný?" zavrčel mu do tváře.
"Přivedla sis kumšafta, co?" každé slovo, jakoby plival, ale chytit ji už se neodvážil. Soph  rychle popadla velkou krosnu a začala do ní rychle házet věci, které ji padly do ruky. Když vešla do vedlejší místnosti, vykradl se její přítel nenápadně za ní. Wayne si toho všiml až příliš pozdě. Rozběhl se tam, když uslyšel bolestný výkřik. Vpadl tam a uviděl Sophii s krvácející tváří, kterou jí nejspíš roztrhl prsten, který měl její přítel na ruce, klečící na zemi a nad ní on, stojící jako bůh pomsty napřahující se k další ráně. Skočil po něm a srazil ho na zem. Překulil násilníka na břicho a zkroutil mu ruce za zády.
"Už to podruhé nezkoušej nebo tě zabiju! Slečno Sophie, dobalte se, pojedeme."
"Už mám všechno, co potřebuju."
Nevypadala, že  by ji ten předchozí útok nějak vyvedl z míry. Wayne z muže vstal, pustil Sophii před sebe a odešli z bytu.
            "Já... moc děkuju Wayne. Sama bych se tam nikdy nemohla vrátit." Řekla mu, když seděla vedle něj na předním sedadle auta.
"Měl bych se omluvit. Kdybych hlídal pořádně, nemusel vám udělat vůbec nic."
"On je... lstivý, víte. Prohnaný, zlý. Nemáte se za co omlouvat."
            "Sakra, řekl jsem ti, že ji máš hlídat, ne ji nechat zmlátit!"
Nedokázala si představit, že by ten mírný Michael Jackson, kterého znala z televize byl schopný řvát. O opaku se přesvědčila hned, jak spatřil její zakrvácenou tvář. Wayne tam jen tak stál a nechal na sebe křičet. Položila mu ruku smířlivě na rameno.
"On za to nemůže. Zachránil mi život. Neumíš si představit, jak to tam vypadalo. Důležitý je, že se nic nestalo mně ani jemu a mám pár svých věcí, takže se už konečně můžu jít převlíknout."
Svými dlouhými prsty ji uchopil za bradu a důkladně si ránu prohlédl.
"Nevypadá to na šití."
Neubránila se při jeho doteku zachvění.
"Jasněže ne." Ustoupila o krok do zadu. "Ještě jednou moc děkuju, Wayne. Teď se jdu převlíct."
            Přiblížil se večer. Mike jí sice nabízel, aby s ním šla na jeho koncert, ale ona se ještě stále moc bála mezi lidi. Bála se, že ji bude hledat, že ji najde, a pak s ní udělá něco mnohem horšího, než je pár ran pěstí. Namísto toho se pohodlně zahrabala do dek na pohovce a sledovala koncert z televize. Nemohla uvěřit, že ten muž, který na obrazovce zpívá a tančí jako bůh jí ještě před chvílí byl na blízku...
            Musela u televize usnout, protože ji probudila příjemná, kořenitá vůně parfému. "Hm," zamumlala spokojeně.
Lehký smích, na kterém začínala být závislá ji probral. Zjistila, že leží v náručí Michaela, který ji nese do ložnice.
"To je fajn." Zamumlala ospale a přitiskla se k němu víc.
            Když ji položil na postel, chystal se odejít, ale ona se chytla jeho ruky a odmítala ho pustit.
"No tak, buď rozumná a spi."
"Na tom gauči se nemůžeš vyspat. Postel je přece dost velká. Zůstaň tu se mnou."
"Nehodí se to."
"Slibuju, že ti nebudu dělat žádné neslušné návrhy."
Stále napůl spala.
 "Dobrá, jen si skočím do sprchy a přijdu, ano?"
"Slibuješ?"
"Slibuji."
Už jen na pokraji vědomí vnímala, jak se vedle ní položil.
            Probudila se schoulená v jeho náruči. Měl přes ni položenou ruku a ve spánku ji jemně přitahoval k sobě. Neodolala a jemně ho políbila na rty. Bohužel ho tím probudila. Lekla se. Bála se, že se na ni bude zlobit, že ji vyhodí na ulici. Asi zpozoroval zmatek v jejích očích, protože se na ni usmál a přitáhl ji blíž k sobě. Tentokrát byl polibek v jeho iniciativě a rozhodně to nebyl jen nevinný polibek jako ten její. Byla ráda, že leží na posteli, protože měla pocit, že její svaly už vůbec nejsou její. Roztékala se, vpíjela se do něj. Vklouzla k němu pod deku a vší silou se přitiskla k jeho pružnému tělu. Překulil si ji pod sebe a zatímco ji nepřestával líbat, jeho ruce bloudili pod jejím tričkem, v kterém spala. Sophie tlumeně zasténala. Ještě chvilku a zblázní se. Najednou však doteky ustaly. Zklamaně otevřela oči. Mike na ní stále ležel, ale vážně se jí díval do obličeje.
"Tohle bychom neměli. Známe se sotva dva dny."
Přitáhla si jeho hlavu blíže k sobě
"Komu na tom záleží?"
"Mělo by nám na tom záležet."
Znovu ho políbila a cítila, jak se na ni víc položil
"Zkus chvilku nemyslet."
Poslechl ji. Nemyslel a nechal se ovládnout vášní...
            "Tohle jsme asi neměli dělat." Řekl jí zadýchaně, když ležel vedle ní. Sophie se zabalila do deky a zamířila do sprchy.
"Nemusíš z toho hned přeci vyvozovat nějaké důsledky. Tohle se přeci občas stává...." a zabouchla za sebou dveře. Ze zrcadla se na ní díval její zpocený obličej a s nechutí si všimla, jak moc jí září oči. Rychle vlezla do sprchy a snažila se ze sebe smýt veškeré vzpomínky na to milovaní.
            Uběhlo několik týdnů. Za tu dobu se přesunuli v rámci turné přes několik hotelů a Sophie se přestala bát, že jí její bývalý přítel najde. Dokonce začala chodit i na Michaelovi koncerty. Připadala si jako závislá. I když jí způsobovalo bolest vidět ho tak neuvěřitelně nabitého energií a vědět, že jí nikdy nebude patřit. Ano, zamilovala se jako bláznivá fanynka. Hloupá husa, ale nemohla si pomoci. Navenek se snažila tvářit, že je nad věcí, ale jestli se jí to dařilo nedokázala s jistotou říct. Po tom, co se spolu vyspali se Mike choval jako předtím. Přátelský, otevřený. Stále spolu spali v jedné místnosti, ale v dalších hotelech už měli vždycky připravené postele dvě, takže jejich společný tělesný kontakt se značně omezil. Kdyby to záleželo na ní, už dávno by odjela, ale on ji nechtěl pustit.
"Zůstaň se mnou po dobu turné, prosím. Když jsi tady, není tu taková nuda. Rád se s tebou směju. Až turné skončí, pomůžu ti najít práci a budeš moci odejít."
Prosil, ale jeho tón hlasu prozrazoval, že není zvyklý, aby ho někdo neposlechl. I ona ho poslechla. Užívala si jeho bolestnou přítomnost, jeho smích, letmý dotek, obětí, kterých měl vždycky na rozdávání. Neprotestovala, že se musela schovávat. Mike jí chtěl uchránit před médii, před tím, aby jí někdo našel. Celou dobu byla zalezlá na pokoji a mohla vycházet pouze samostatně. Rozhodně se s ním neukazovat na veřejnosti. Chápala to, ale nejraději by mu byla stále na blízku...
            Michael byl někde venku na nákupech, užíval si svých fanoušků. Sophie seděla na pohovce, dívala se na televizi, když telefon zazvonil. Zvedla ho
"Prosím?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 fictional-stories fictional-stories | Web | 8. října 2010 v 20:25 | Reagovat

juhú mňa to strašne baví ! :D idem čítať ďalšiu časť ! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama