Barva kůže a uniforma rozliší naprosto spolehlivě jednotlivé skupiny obyvatel. Ovšem, zatímco uniforma se snadno svlékne, barvu kůže příliš změnit nejde. Michael Jackson to zkusil, ovšem s pramalým úspěchem.
Uniforma ale nemusí být jen oblečení, může to být třeba i úprava vlasů, tetování nebo cokoli jiného, co je dobře viditelné. A nebo, což už je dle mého mínění poslední možnost, skupina se prostě identifikuje svým chováním. Ostatně na to téma teď vždy při hokeji běží jedna reklama, která říká, co všechno by člověk bez hokeje (a piva) neudělal. A udělá to, protože se identifikuje s jistou skupinou lidí.
Před časem jsem několikrát v roce létal do Londýna a obvykle jsem se vracíval ve čtvrtek. Létal jsem s nízkonákladovou společností a často se stalo, že do letadla se hrnula skupinka nějakých deseti, dvanácti dobře vyživených anglických chasníků, na kterých by při jednotlivém pohledu nebylo zas až tak nic zvláštního. Ovšem ve skupince, která letěla do Prahy užít si levného piva a sexu, již zcela identifikovatelní byli. Hoteliéři, hostinštní a majitelé bordelů se radovali, že budou mít tržby, ale současně s obavami rozjímali, co jim angláni zase poblijí či rozbijí.
Takže v případu Angličanů v Praze byla ta rovnice má dáti - dal jasná. Na jedné straně zisk, na druhé straně škody. Pokud je zisk podstatně vyšší než škody, tak každý podnikatel škody rád zaplatí a lépe se nachystá na další várku "Stag Parties". Ovšem, jak je to s řidičem autobusu, který ví, že jeho plat a odměny přímo souvisí s tržbami dopravního podniku, pro který jezdí?
A to, že lidé, bez rozdílu barvy pleti a vzdělání, jezdí načerno, je notoricky známá věc. Jedna populární televizní hlasatelka prý měla "na triku" žaloby za dokonce sedm černých jízd. A stejně jako posádka letadla, která již předem vidí, že nastupuje skupinka potencionálních potížistů a dá si na ně pozor, tak i řidič autobusu, který tuto skupinku, snadno identifikovatelnou podle barvy pleti, již jednou vezl, si dá pozor. Zvláště pak tehdy, pokud v zrcátku viděl, že žádný z nich jízdné nezaplatil.
Ovšem, pokud je někdo z této privilegované a neintegrované skupiny obyvatel přistižen při flagrantním porušení zákonů či předpisů, tak hned spustí svoji mantru o "rasové diskriminaci". Je to písnička obehraná, ale účinná, protože se hned najde někdo, kdo začne tvrdit, že ta "neviňátka" neměla čas si jízdenku označit. Nevím, ale palubní počítače autobusů fungují celkem spolehlivě a měřit čas s přesností na sekundy umí i sto let staré přístroje. Ovšem jedna otázka zůstala zcela nezodpovězená: Měl někdo z té skupinky romských dětí v olomouckém autobusu vůbec nějaký lístek k označení?
